Alois Macháček

Komunikace, technika, lidé, aneb jsme opravdu takoví?
A proč jsme tedy stále sami?

Zamysleli jste se někdy nad tím, že čím více vstupuje technika mezi nás, tím více vytlačuje naše city, naši bezprostřední komunikaci přirozeného, dobrosrdečného postoje jednoho k druhému. Řešíme vše přes mobil, přes internet a neumíme spolu promluvit. Komunikace nám vázne. Postavit se čelem k druhému a vyjasnit si věci nepříjemné, pohladit slovem milým, neschovávat se za pár čudlíků, za tupou hmotu.

Připomeňme si kouzlo vzájemného sdělování a sdílení bez technického pokroku - třeba stromy, které byly hlavním stanem pro komunikaci. Uprostřed návsi, nedaleko kostela, kapličky stával strom. Většinou náš národní, lípa. Nebyl tam zasazen jen pro svoji aromatickou vůni květu, sběr lístků na čaj, nebo pro dřevo z něhož se dobře vyřezával nábytek či loutky. Stával tam především jako němý svědek lidských osudů, když pod ním sedávali lidé a komunikovali. Slyšíte to slovo? Komunikovali! Bylo to něco, co dnes již málokdo zná. Lavičky jsou již ztrouchnivělé, každý má doma televizor, internet, a na povídání pod lípou se již nechodí. Lidé se nesetkávají, ba naopak, odcizují se, zavírají oči před světem, utíkají před láskou. Všude se rozlézá nesmrtelná teta – závist.

Posezení pod lípou, či jiným stromem, který nikdy nežaloval a naopak košatou korunou šuměl konejšivě nad hlavami, bylo příjemným zpestřením dobrých sousedských vztahů. Nebýt povídaček, nevznikly by pověsti, báje, náš literární fond by byl chudší a my bychom třeba neměli ani tu dnešní komunikační síť. Byl to rozvoj společnosti, která však znala své hranice.

Ale neříkám to jen pro nostalgii. Říkám to proto, že nás technika ničí. Ztrácíme spolu kontakt a nezachrání to nějaká textovka či e-mail. Přestali jsme si psát dokonce dopisy či pohlednice. To, kde jsme mohli vložit svoje srdce, svoji duši, kdy při každém tahu perem jsme uvažovali jinak, než při vyklepání písmena na klávesnici jsme nějak opustili. Schovali jsme se za neživou hmotu, uloženo v kabelkách, kapsách šatů nebo postavenou na stolcích.

Přiznejme si všichni, kteří jsme stejní, kolikrát jsme se podívali na mobilní telefon, zda nám někdo nevolal, či neposlal zprávu, přestože nezvonil. Kolikrát jsme otevřeli schránku v počítači a čekali na zázrak, přestože obálka nepřišla. Technika nám dává velký prostor pro informace, ale bere nám soukromí, lásku a oduševnělost. Je to naše jediné, co si myslíme, že s námi zůstává. Ale je to opravdu to jediné? Vždyť jsme to jen my, kteří zůstáváme sami. My jsme utekli od přirozené komunikace k civilizační, my jsme si změnili hranice světa.

Chtěli byste to změnit? Zkuste komunikovat srdcem, bez techniky.

Vypínejte televizi, rádio i počítač pokud to jen půjde. Setkejte se s příteli, známými a zkuste je potěšit hřejivým slovem. Zkuste se bez závisti druhých pochlubit se svými klady a pozitivním myšlením nebo náhledem na svět. Přestaňte závidět a přejte lásku, zdraví a pohodu všem. I těm, kteří nejsou Vašimi oblíbenci. Uvidíte tu změnu. Svět se Vám bude zdát hezčí a problémy snadněji řešitelné. Je jen na nás všech, jaký svět budeme mít. Zda plný lásky a přání nebo plný zloby, zášti a lakoty. Já osobně jsem pro první variantu.

Kdo může zodpovědně říct, že je zde navěky? Nechte proto svoji duši promlouvat, promlouvat s Vámi a odpovídejte jí. Čeká na to. Otevřete se, chovejte se podle její rady, neblokujte se.

S přáním všeho krásného, láskou v duši a pohodou v srdci Alois Macháček.

Jmenuji se Alois Macháček a jsem součástí týmu “Studio DAVIDA RADY”, které se nachází v Praze. Osobně se zabývám výkladem andělských karet, které nás směrují k pozitivnímu “JÁ”. Dále popisuji charakteristiku osobnosti podle data narození nebo fotografie. Současně se zabývám reflexními miniterapiemi, kde mezi oblíbené patří ”Lifting obličeje”. Na této stránce budu popisovat jednotlivé charakteristky a doporučené řešení situací vztahující se k uvedené problematice. Otevřenou komunikací Vás přenesu do pozitivního myšlení, kde načerpáte nové síly. Můj výklad vychází z dlouhodobé psychologické studie, kterou jsem sbíral několik let, a nyní chci předat právě Vám štěstí, které nám život přináší. Své podněty, potřebné údaje, fotografie můžete zasílat na e-mail: radudam@seznam.cz . Těším se na Vás a věřím, že se na stránkách budeme setkávat jen v radostné podobě.