Neříkej, že minulost nelze změnit

Krom toho, že je to skvostné téma filosofů acolmiztli, je to i věc velice současná.

Dokonce i roduvěrní alternativci a duchovní lidé by měli připustit, že k tomu stačí málo. Stačí potlačit nepřítele ve své hlavě. Protože ten je ze všech nejhorší. Nutí člověka být slabým a stávat se vlastnictvím strachu z čehokoli. A dokonce bát se o svůj strach… protože co kdyby tu s námi už strach nebyl…

A přitom stačí tak málo… Třeba jen úhel pohledu. Ale o tom až na místě.

Nemusí jít o velké věci. Každý najde něco, na co se může dívat jinak.

A bude i pěkný rituál. Jediné, co je k němu třeba, je otevřené srdce.

Filosofie acolmiztli je moudrostí pro každý den a pro každého člověka.

Filosofie Cesty tlapek pumy (jaguářích  tlapek, přeneseně též Cesty Silné Pumy), je myšlenkový systém starých „válečníků míru“- síly světa moudrosti a moudře užité síly.

Tradice sahá – měřeno letopočty Starého světa – hlouběji než kde nacházíme dobu antické filosofie nebo osvícení prince Siddhárty Gautamy.

Jde o tradici, procházející časem od Lidu Jaguára (starých Olméků, jak je nazývaly pozdější národy) přes mayské kořeny do kultury Teotíhuacánu až k Teochichimékům, Aztékům a ostatním obyvatelům ctihodné Anahuac.

Zde se můžeme setkat i s „jiným“ přístupem k obligátnímu šamanskému společníku – k bubnu.

Zjistíme, že do bubnu nemusíme bušit s entusiasmem, hraničícím s Velkým Třeskem. Že bubnování až příliš moderně spontánní nemá nic společného s podporou myšlení tak, jak to potřebuje šaman – tedy vidící, respektive vědoucí. Filosof. Moudrý člověk, učitel. Temachiani nebo Cihuatemachtiani – učitel, učitelka. Strážci tōltēcayōtl.

Což vše šaman je. Není-li dokonce i básník.

V opačném případě je jen nagual (duch) či příliš současný  nagualista, případně neošaman. Něco jako černokněžník…

Vstup volný v rámci vstupenky na Astrovíkend.